P149

.

.

Technická data:

.

Kafe s ovlivňovátkem: Též kafe se šutrem, neb kafe s chladičem, čili turek s rumem (nyní s tuzemákem).

Zlaté tele: Blíže vizte zde

.

.

.

Kocůrova obrazárna I:

.

Foto: Praha; podchod metra Muzeum; zaschlá barva na dlaždici; červenec 2026.

.

.

.

Kocůrova obrazárna II - Skýva která si byla zakouřit:

.

Foto: Praha, Smích off, fontána na nám. Kinských; červenec 2026.

Poznámka: Lze domalovávati.

.

.

.

Studie kavčete:

.

.

.

.

Foto: Praha, Smích off; červenec 2026.

Poznámka: Kavče je lidový název mláděte kavky. Ale kavče je i pěvec (čeleď krkavcovití) - blíže vizte např. zde

.

.

.

Hmyzák na léto:

.

Foto: Praha, Františkánská zahrada; červenec 2026.

.

.

.

Pražské domy I:

.

.

Foto: Praha, Žižkov, Jeseniova ulice; červenec 2026.

.

Co objevila AI:

.

Na fotografii je zachycen portál úřední a administrativní budovy tehdejšího rozsáhlého továrního komplexu Sellier & Bellot, který se rozkládal přímo pod vrchem Parukářka. 

V této budově v Jeseniově ulici čp. 2767 (dříve Jeseniova 39) měla firma své hlavní kanceláře a ředitelství. 

Historické souvislosti žižkovské „Kapslovny“

• Založení v odlehlé pustině: Když zakladatelé Louis Sellier a Nicolaus Bellot v roce 1825 koupili zdejší viniční usedlost Parukářka místo vybrali záměrně kvůli bezpečnosti. Tehdy šlo o opuštěný kopec daleko za branami tehdejší Prahy, což bylo pro rizikovou výrobu výbušnin a střeliva ideální. Vyráběly se tu zápalky (roznětky) do nábojů, kterým lidé na Žižkově neřekli jinak než „kapsle“ – odtud lidový název celého komplexu Kapslovna. 
• Vznik úřední budovy: Továrna se postupně rozrůstala a v letech 1913 až 1917 vyrostla podél Jeseniovy ulice nová reprezentativní část. Architektonicky nejcennější administrativní budovu s vytesaným nápisem, u níž stojíte, navrhl žižkovský stavitel Zdeněk Frič ve stylu geometrizující moderny. 

.

Název "kapslovna" znám, vím i o jeho původu, ale doteď jsem netušil, že šlo o Sellier & Bellot.

.

.

.

Pražské domy II:

Foto: Praha, Žižkov, Hartigova ulice.

Čang je holič čili barber.

.

.

.

Sekce dekly:

.

.

Foto: Poděbrady; červenec 2026.

Co vypátrala AI (původně se sekla, ale navedl jsem ji):

.

POKLOPY MITECH s.r.o:

Jedná se o specializovaného českého dodavatele a výrobce šachtových, kanalizačních a kompozitních poklopů se sídlem v Roštíně (okres Kroměříž). 

Proč je na poklopu španělský nápis?

• Mezinárodní spolupráce: Česká firma Poklopy Mitech si nechává odlévat zakázkové poklopy se svým vlastním logem u velkých evropských sléváren.
• Výrobce: Nápis Fundición Dúctil Benito (dnes známý spíše jen jako Benito ) odkazuje na jednoho z největších španělských a evropských výrobců městského mobiliáře a litinových krytů. 
• Poklop byl tedy vyroben ve Španělsku na zakázku pro českého distributora, který jej následně dodal do infrastruktury v Poděbradech.

.

Poznámka: Je to děsné, kam jsme to dopracovali, už i výrobu deklů autsórcujeme až do Španěl!

.

.

.

.

.

Nápis Aternus na kanálové mříži neodkazuje na stejnojmennou investiční skupinu, ale jedná se o obchodní název konkrétního typu vtokové mříže. Tento produkt vyrábí a na českém trhu dodává strojírenská a vodárenská společnost Heckl s.r.o.. Slévárenské a kanalizační produkty této firmy (jako jsou poklopy či uliční vpusti) nesou specifická modelová označení často inspirovaná latinskými názvy, mezi které patří kromě řady Aternus například také řady Iberus nebo Margus. 

Zkoušel jsem překladač: "Aternus iberus margus" a vyšlo "Věčný iberijský (tedy španělský) Margus".

A ejhle, tohle mne zase potěšilo, dekly se u nás stále vyrábějí. Akorát nechápu, proč musí být názvy v latině.

.

.

.

Restaurace na starých pohlednicích (speciál pro eN.):

.

.

(Z Tlusťjochovy sbírky pohlednic).

.

.

.

SpQ - Kronika 1907 duben:

.

.

.

.

Divize rébusů:

.

Při prohlídce svého papírového poznámkového bloku jsem objevil jeden rébus, který se dal zaobrázkovat.

.

Nápovědné dvojverší jsem vypustil, neb řešením je pěkná ptákárna, těžko opsatelná.

Ale požádal jsem AI, aby zkusila můj rébus vyluštit a zda můj výtvor neodporuje pravidlům ČSHAK.

Tady je odpověď:

Skvělý rébus! Podle hádankářských pravidel jste ho sestavil velmi precizně.

Řešením tohoto rébusu je známé české přísloví: „Líná huba, holé neštěstí.“

Jak rébus krok za krokem rozluštit:

1. LEV / NESE / CIZÍ / ZLE / ACH: V tomto sloupci slov si musíte všimnout, že první písmena tvoří akrostich. Když je přečtete shora dolů (L-N-C-Z-A), nedávají smysl. Klíčem je přečíst první písmena odspodu nahoru: Ach, Zle, Cizí, Nese, Lev. To nám dává slovo AZCNL. Pokud uplatníme klasické šifrovací posuny nebo v tomto případě jednodušší anagram/posun o 1 písmeno zpět v abecedě (A→L, Z→Í, C→N, N→Á), vyjde nám slovo LÍNÁ (případně čteno pozpátku jako zkratka/přesmyčka).
2. Noha v punčoše: Na obrázku je zobrazená figurína nohy v punčoše, ale hádankářsky se zaměřujeme na anatomii nebo hovorový výraz. Je to HUBA (při pohledu na celé přísloví) nebo jde o anagram slova NOHA / NOHY? Vtip je v tom, že punčocha se natahuje na nohu, ale v přísloví potřebujeme slovo HUBA.
3. Voli s pluhem a šipkou: Šipka ukazuje přímo na zadní část, tedy na OCAS nebo ZADEK. U skotu se zadní části říká také HOLE (zadní hole u hovězího dobytka). Druhá a jednodušší hádankářská varianta je, že zemědělec ORÁ → z toho vznikne přesmyčkou nebo zvukovou shodou slovo HOLÉ.
4. Strom v květináči: Na obrázku je jehličnatý stromek, konkrétně TÚJE (zerav). Hádankářsky se slovo túje (či její části) v kombinaci s předchozím obrazem promění v závěr přísloví – NEŠTĚSTÍ.

.

Poznámka1: Że ona mi maže med kolem huby?

Poznámka2: Ta šipka značí, že jde o to zvíře (=jednotné číslo).

.

.

.

Plénootázky a plénoúkoly:

.

1) Víte, co je cowboy coffee?

2) Jak byste se chtěli podívat na svět vy? Jaké brýle byste si nasadili? Debatujte.

3) Dumejte o slově "MARGUS".

4) Nezdá se vám řešení AI poněkud kostrbaté? Zkuste požádat svého chatbota, jak by to vyřešil on. Řešení vyjevte.

.

.

.

Bonusy a jiná lákadla:

.

P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráče, zda vyjeven býti má A) Vortrags Abend der Ortsgrupe Prag či B) Pzdrav z XI divadelních šibřinek. Tlusťjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest D.n.

.

.

.

Pro Fredyho:

.

"Jak hladový vlk dívám se na svět," brumlal si opilý básník F.C.Maraskin.

.

TK56

.

.

Technická data:

.

Kopřiva: Z lodyh kopřiv dobývají se též vlákna, z nichž se zhotovují tkaniny kopřivové. Známo jest, že kopřivy, zvláště žahavky, silně pálí či žehají, avšak bolest ta jest téměř nepatrná, srovnáme-li ji s účinky některých druhů kopřiv ve východní Indii rostoucích (Schoedlerova KNIHA PŘÍRODY).    

Co vyhledala AI o indických žahavkách:

V Indii roste několik druhů žahavých kopřiv, které se liší jak vzhledem, tak intenzitou popálení. Mezi nejznámější a nejvýznamnější zástupce patří:

• Girardinia diversifolia (Himalájská nebo nilgirijská kopřiva): V Indii známá jako Bichchhoo (štíír) nebo Allo. Dorůstá až 3 metrů a její žahavé chlupy způsobují velmi silnou, dlouhotrvající bolest. Její vlákna se tradičně využívají v textilním průmyslu.
• Dendrocnide sinuata (Stromová kopřiva): Známá také jako "ďáblova kopřiva" (Devil nettle). Jedná se o stálezelený keř nebo menší strom rostoucí v podhůří Himálaje a v západním Ghátu. Způsobuje velmi akutní pálení a horečnaté stavy. 
• Tragia involucrata: Známá jako indická žahavá kopřiva (Indian stinging nettle) z čeledi pryšcovitých. Je to popínavá bylina s chlupy způsobujícími svědění a pálení, která má své pevné místo v ajurvédské medicíně.

 

Schoedlerova kniha přírody:

.

.

Kopřivová polévka: Recept vizte zde

.

.

Kocůrova obrazárna:

.

.

Foto: Praha, Vinohrady; odchlipující se omítka; červenec 20206.

Poznámka: Obé lze domalovávati.

Editace 17.07.2026 - domalovávanku poslal JR:

.

.

.

.

TlusŤjochovy koláže:

.

Foto: Archiv ÚÚ (=úložištěc útržků); zrcadlová koláž.

.

.

.

Pražské domy:

.

Foto: Praha, Smích off, výhled z ulice Na Hřebenkách; červenec 2026; převod do ČB.

Info od AI: Na fotografii je zachyce VOSMÍKOVA VILA (někdy nazývaná dům s hradní věží), která stojí na rozhraní ulic Tichá a Na Hřebenkách na pražském Smíchově. Tato stavba je výjimečná hned z několika historických a architektonických důvodů:

• Slavný architekt: Monumentální secesní budovu navrhl v roce 1910 významný český architekt Josef Fanta, mimo jiné autor budovy Hlavního nádraží v Praze nebo Mohyly míru u Slavkova. 
• Domov umělce: Vila byla postavena pro Fantova blízkého přítele, známého secesního sochaře a restaurátora Čeňka Vosmíka, který v ní žil a tvořil až do své smrti v roce 1944. Součástí domu byl i velký sochařský ateliér s prosklenou šikmou střechou, který je dobře viditelný v pravé dolní části snímku.
• Netradiční architektura: Stavba kombinuje secesní prvky s historizujícími motivy. Nejvýraznějším prvkem je vysoká hranolová věž s valbovou střechou, která budově dodává vzhled romantického hrádku či tajuplného sídla. 
• Současný stav a atmosféra: Mezi lidmi a fotografy je vila často přirovnávána k „domu Adamsovy rodiny“. Kvůli svému dlouhodobě neobydlenému a chátrajícímu stavu má silný melancholický genius loci. V roce 2016 byl podán návrh na její prohlášení za kulturní památku.

.

.

.

Dodatek k roku motýla:

.

Foto: Praha; červenec 2026.

.

.

.

Sekce de Kly:

.

.

.

Co o Matějkovi vypátrala AI:

Kdo byl Josef Matějka?

Josef Matějka byl pražský měšťan, kovolijec a strojírenský podnikatel působící ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století.

• Rozmach podnikání: Největší rozkvět jeho slévárny nastal v 80. a 90. letech 19. století. Bylo to období, kdy se Královské Vinohrady (povýšené na město v roce 1879) masivně rozrůstaly a potřebovaly vybudovat kompletní městskou infrastrukturu – od plynového osvětlení po kanalizaci a vodovody. 
• Společenský status: Matějka patřil k tehdejší elitě vinohradských měšťanů a průmyslníků, podobně jako stavitelé a architekti, kteří vtiskli čtvrti její ikonickou novorenesanční tvář. 

Historie a sídlo slévárny

• Původní lokalita: Slévárna a strojírna J. Matějky se nacházela přímo na území tehdejších Královských Vinohrad. Tovární areály z této éry se většinou soustředily v průmyslovějších částech Vinohrad – zejména směrem k dnešnímu Žižkovu nebo v okolí tehdejší Korunní třídy (kde stávaly i další velké podniky jako vinohradský pivovar či Orionka).
• Zaměření výroby: Podnik se specializoval na tzv. stavební a kanalizační litinu. Kromě kanálových poklopů a mříží vyráběl litinové armatury, součásti vodovodních potrubí pro nově vznikající vinohradskou vodárenskou síť a ozdobné litinové prvky domů (např. zábradlí, konzole či mříže).
• Konec éry: Průmyslová výroba přímo v srdci Vinohrad postupně ustupovala s tím, jak se čtvrť stávala prestižní rezidenční adresou. Definitivní konec slévání pod hlavičkou původních majitelů přinesly změny spojené s první světovou válkou a následným připojením Vinohrad k Velké Praze v roce 1922. 

.

.

Foto: Svídnice; červen 2026.

Svídnice: Blíže vizte zde

.

.

.

Pražské domy na starých pohlednicích (speciál pro eN.):

.

.

.

Upozornění: Povšimněte si holuba, na nějž dámy zírají.

.

Co zjistili chatbotové:

.

Kdo penzion vlastnil a provozoval?

• Majitelé nemovitosti: Dům byl od počátku koncipován jako soukromý nájemní dům s komerčním přízemím a mezaninem. Na přelomu 19. a 20. století budovu vlastnila rodina Wiedermannových (či v některých pramenech uváděni spolumajitelé z řad smíchovských měšťanů).
• Provozovatelé ubytování: Samotný hotelový penzionát (často psaný jako Hotel-pensionát „U Karla IV.“) si podnikatelé pronajímali. Mezi registrovanými nájemci a správci hotelových pokojů na přelomu století figurovali pražští hoteliéři a privátní ubytovatelé. Zařízení fungovalo specifickým způsobem: kombinovalo klasické hotelové pokoje pro turisty s dlouhodobými podnájmy pro studenty, penzionované úředníky či svobodné pány.

Do kdy ubytování fungovalo?

• Zlatá éra (1880–1918): Největší rozkvět zažil podnik za Rakouska-Uherska, kdy byla Karlova třída hlavní a reprezentativní spojnicí Smíchova s Košířemi. Turisté zde oceňovali bezprostřední blízkost Kinského zahrady.
• Útlum a zánik (1920–1948): Po přejmenování ulice na Holečkovu v roce 1923 začal název „U Karla IV.“ ztrácet svou logickou vazbu na místopis. Podnik postupně upadal a měnil se spíše na činžovní dům s klasickými soukromými byty. Definitivní tečku za komerčním ubytováním v této budově udělal rok 1948, kdy byl objekt převeden pod státní bytovou správu a pokoje byly trvale přestavěny na standardní bytové jednotky.

Historický vývoj názvů této ulice:

• do roku 1870: Ulice byla původně rozdělena na dvě části. Dolní úsek podél dnešních Kinského sadů nesl název Kinského cesta. Horní část směřující k Plzeňské ulici se nazývala Košířská ulice (či Košířská pěší cesta). 
• 1870–1923: Obě části se spojily pod jednotný název Karlova třída (od roku 1903 zkráceno pouze na Karlova). 
• od roku 1923: Ulice získala svůj současný název Holečkova na počest českého spisovatele a překladatele Josefa Holečka, který v této ulici prožil podstatnou část života a dokonce se přejmenování dožil

.

.

.

Cyklokoutek pro Rowdyho:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

Č.K.V.:  Český klub Velocipedistů - blíže vizte zde

.

.

.

SpQ - Kronika 1907 duben:

.

.

.

.

Plénootázky a plénoúkoly:

.

1) Jedli jste už kopřivovou polévku? Pakliže ano, jak vám šmakovala?

2) Zkuste odpovědět i vy na otázku položenou v poklesslosti na kopřivu dvoudomou.

3) Určete motýla. 

4) Čím podle vás tiskárna rozhněvala 402 mužů tak, že ji zničili? Debatujte.

.

.

.

Bonusy a jiná lákadla:

.

P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zda vyjevena býti má A) Nová originální jihoslovanská národní kapela - kapelník Stevo Kremo či B) Städtisches Versatzamt. Tlusťjochůff dekret trojhlasný udělen jest Janince.

-

.

Pro Fredyho:

.

"Neuvěřitelné, ten muž má kalhoty z kopřivových vláken!"  zvolal závistivě starý myslivec Jech.

.

.

.

Bonus:

.

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic)

.

.

.

Dodatečné otázky a úkoly:

.

A) Gůglete si Stava Krema. Která ze zpěvaček má nejlepší náladu?

B) Zjistěte co nejvíce informací o Albertovi Krupičkovi.

C) Kolik peněz stačil utratit defraudant Kuděj, než byl v Římě dopaden? Víte, kdo byl Enrico Pozzi?

.

.

DD68

.

.

Poťouchlý Tlusťjochůff návrh - Což pod Muzeem udělat odbočku k nádraží Františka Josefa (=později Wilsoňák). Ostatně to tu už bylo:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

.

.

.

Dodatek k roku motýla:

.

Foto: Praha, Čelákovského sady; červenec 2026.

.

.

.

Sekce de Kly:

.

.

Kompilace toho, co  objevili chatbotové:

Antonín Reissenzahn (1850–1903) byl český průmyslník, konstruktér a slévač, původem z Pardubic. Do Prahy přišel v 70. letech 19. století a vybudoval zde jednu z významných sléváren a továren na hospodářské stroje. 

Jeho podnik sídlil v tehdejších Bubnech (Praha VII/VIII podle tehdejšího správního členění) přibližně v místech dnešního Veletržního paláce. Po zániku firmy byl areál zbořen právě kvůli výstavbě paláce.

Reissenzahn získal několik ocenění na průmyslových výstavách. Na Jubilejní zemské výstavě roku 1891 předvedl mimo jiné unikátní parní pluh, který tehdy neměl v českých zemích konkurenci. Dokonce si jeho výrobky prohlédl císař František Josef I. 

Antonín Reissenzahn zemřel poměrně mladý – roku 1903 ve věku 53 let. Firma ještě nějakou dobu pokračovala, ale rostoucí konkurence velkých strojírenských podniků její význam postupně oslabila. Definitivně zanikla kolem roku 1925 při výstavbě Veletržního paláce. 

Zajímavost z historie:

V roce 1891 spadl slavný balon Kysibelka přímo do areálu Reissenzahnovy továrny. Událost byla tehdy velkou senzací a dochovaly se fotografie, na nichž jsou vidět dělníci továrny i samotný balon.

.

Foto: Wrocław; červen 2026.

Wrocław: Blíže vizte zde

.

Foto: Hradec Králové; červen 2026.

.

.

Tento dekl jsem získal díky výluce pražského metra, když byl přerušen provoz na lince C v úsek "Pražského povstání" - "Nádraží Holešovice". Ježto jsem se nechtěl tlačit v náhradní autobusové dopravě, šel jsem do práce z Pražského povstání přes Pankrác, Vyšehrad, až na Karlák. A na Pankráci jsem kápl na teto dekl.  A protože jsem byl komentářem eN poučen, že Pankrác není čtvrť, tak mne nápis "Město Nusle" nepřekvapil. Vždycky mne potěší, když věci do sebe takto zapadnou.

.

.

.

Něco o dress code ometače kanálových de Klů:

.

.

.

.

.

Tlusťjochovy koláže:

.

Foto: Praha, Ulici 28.října; popraskaný skleněný poklop v dlažbě; zrcadlová koláž; červenec 2026; Cyklus Jizvy & Pukliny.

.

.

.

Dodatek k mezinárodnímu filmovému festivalu Karlovy Vary - aneb jak to vypadlo před 75ti lety:

.

.

Vznesl jsem dotaz na AI, zda jsou na těch známkách na efdécéčku zobrazeny výjevy z promítaných filmů: 

Ano, tyto poštovní známky vydané k VI. MFF Karlovy Vary 1951 zobrazují scény ze dvou konkrétních, vysoce oceňovaných sovětských filmů, které v té době silně rezonovaly s tehdejší politickou ideologií: 

• Známky s motivem muže a ženy s vlajkou (hodnoty 0,80 Kčs a 4,00 Kčs s textem „Se sovětským filmem v boji za mír“) zachycují scénu z velkofilmu Pád Berlína (Paděnije Berlina, 1949). Tento dvoudílný agitační snímek režiséra Michaila Čiaureliho získal Hlavní cenu (Křišťálový globus) na předchozím, V. ročníku festivalu v roce 1950. 
• Známka s motivem dělníků na stavbě (hodnota 1,50 Kčs s textem „Se sovětským filmem k výstavbě socialismu“) zobrazuje scénu ze sovětského filmu Velký občan (Velikij graždanin, 1937–1939) režiséra Fridricha Ermlera.

.

.

.

Jak jsem díky ulovené staré pohlednici Prahy objevil obdivuhodnou osobnost:

.

.

Na druhé straně pohlednice: "Národní divadlo v slavnostní výzdobě o padesátiletém jubileu 1918"; Pragaphot s..r.o. Praha VII. Poptal se AI a zde je výsledek:

Autorem této fotografie je přímo průmyslník a automobilový závodník Antonín „Teny“ Kumpera (v té době jako sedmnáctiletý mladík nazývaný rodinnou zdrobnělinou Toník Kumpera)

Kontext vzniku fotografie a vydavatelství

• Autorství: Nápis Foto: „Toník Kumpera“ v pravém dolním rohu pohlednice jasně označuje tehdy sedmnáctiletého Antonína Kumperu. Ten byl již od mládí zapáleným a nadšeným amatérským fotografem, což u technicky a vizuálně orientovaného mladíka ze zámožné rodiny nebylo neobvyklé. 
• Historická událost: Snímek zachycuje Národní divadlo v květnu roku 1918, konkrétně během velkolepých oslav 50. výročí položení základního kamene Národního divadla (které se konalo 16.–17. května 1918). Tyto oslavy se staly masovou národní manifestací za samostatnost a předznamenaly vznik Československa o několik měsíců později.
• Vydavatelství Pragaphot: Firma Pragaphot spol. s r.o. (se sídlem v tehdejší Praze VII) byla tiskárna a nakladatelství pohlednic aktivní právě v závěru první světové války. Masově vydávala fotoreportážní pohlednice z klíčových pražských událostí roku 1918 – včetně těchto květnových oslav u Národního divadla a pozdějšího prosincového příjezdu prezidenta Masaryka do vlasti. Mladý Toník Kumpera jim zřejmě poskytl svůj vydařený amatérský snímek k tisku.

Antonín „Teny“ Kumpera (1901–1990) byl významný český strojní inženýr, průmyslník a automobilový závodník. Jako generální ředitel a spolumajitel slavné Akciové společnosti Walter v pražských Jinonicích proslul výrobou spolehlivých leteckých motorů a úspěšných motocyklů a automobilů značky Walter. 

Klíčové milníky jeho života

• Vedení továrny Walter: Továrnu vybudoval se svými bratry a udělal z ní světově uznávaného výrobce. Motory Walter poháněly řadu slavných československých letadel. 
• Letecký nadšenec: Sám byl aktivním pilotem a podporoval rozvoj československého letectví.
• Závodník: Závodil na motocykletech a automobilech. Doma i v cizině vyhrál mnoho cen. 
• Život v emigraci: Po druhé světové válce mu byl komunistickým režimem zkonfiskován majetek (včetně zámku Koloděje). Proto v roce 1948 emigroval s rodinou do Jižní Ameriky, kde pokračoval v podnikání

.

.

Cyklokoutek pro Rowdyho:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

Poznámka: Možná jsem tuto fotopohlednici vyjevil už na starém blogu.

.

.

.

SpQ - Kronika 1907:

.

.

.

.

Utlumovaná divize rébusů:

.

Poznámka: Je to fakt ptákovina nejvyššího kalibru vytažená z hlubin smetiště  "zbytečností". Takže to ani nedávám do úkolů, ale jak říkávala moje matrikářka "Dobrovolnosti se meze nekladou".

.

.

.

Plénoúkoly a plénoúkoly:

.

1) Co uděláte, spatříte-li ometače kanálových deklů v akci?

2) Víte, kdo byla Josephine Dora (viz cyklokoutek)? Přeložte německý nápis na pohlednici.

3) Simon van den Bergh nebyl ve skutečnosti vynálezcem margarinu, byl je ho největším výrobcem. Víte, kdo skutečně margarín objevil?

.

.

.

Bonusy a jiná lákadla:

.

P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své vyssokodobroduššnosti rozhodnouti ráčí, zda vyjeven A) Pozdrav z XI divadelních šibřinek či B) Gruss vom Schützenfest, Tlusťjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest Rowdymu.

.

.

.

Pro Fredyho:

.

"Okrouhlá-Jírů místo másla používá margarín," žaloval emeritní učitel Bejla.

.

.

.

Bonus:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

.

.

.

Dodatečné otázky:

.

A) Kvůli čemu podle vás vznikla potyčka pod Bier Bude?

B) Víte, co znamená Bier Bude?

C) Reprodukujte dialog dětí v pravém dolním rohu pohlednice (ano o toho zmoženého pijana).

.