TK56

.

.

Technická data:

.

Kopřiva: Z lodyh kopřiv dobývají se též vlákna, z nichž se zhotovují tkaniny kopřivové. Známo jest, že kopřivy, zvláště žahavky, silně pálí či žehají, avšak bolest ta jest téměř nepatrná, srovnáme-li ji s účinky některých druhů kopřiv ve východní Indii rostoucích (Schoedlerova KNIHA PŘÍRODY).    

Co vyhledala AI o indických žahavkách:

V Indii roste několik druhů žahavých kopřiv, které se liší jak vzhledem, tak intenzitou popálení. Mezi nejznámější a nejvýznamnější zástupce patří:

• Girardinia diversifolia (Himalájská nebo nilgirijská kopřiva): V Indii známá jako Bichchhoo (štíír) nebo Allo. Dorůstá až 3 metrů a její žahavé chlupy způsobují velmi silnou, dlouhotrvající bolest. Její vlákna se tradičně využívají v textilním průmyslu.
• Dendrocnide sinuata (Stromová kopřiva): Známá také jako "ďáblova kopřiva" (Devil nettle). Jedná se o stálezelený keř nebo menší strom rostoucí v podhůří Himálaje a v západním Ghátu. Způsobuje velmi akutní pálení a horečnaté stavy. 
• Tragia involucrata: Známá jako indická žahavá kopřiva (Indian stinging nettle) z čeledi pryšcovitých. Je to popínavá bylina s chlupy způsobujícími svědění a pálení, která má své pevné místo v ajurvédské medicíně.

 

Schoedlerova kniha přírody:

.

.

Kopřivová polévka: Recept vizte zde

.

.

Kocůrova obrazárna:

.

.

Foto: Praha, Vinohrady; odchlipující se omítka; červenec 20206.

Poznámka: Obé lze domalovávati.

.

.

.

TlusŤjochovy koláže:

.

Foto: Archiv ÚÚ (=úložištěc útržků); zrcadlová koláž.

.

.

.

Pražské domy:

.

Foto: Praha, Smích off, výhled z ulice Na Hřebenkách; červenec 2026; převod do ČB.

Info od AI: 

Na fotografii je zachyce VOSMÍKOVA VILA (někdy nazývaná dům s hradní věží), která stojí na rozhraní ulic Tichá a Na Hřebenkách na pražském Smíchově. 

Tato stavba je výjimečná hned z několika historických a architektonických důvodů:

• Slavný architekt: Monumentální secesní budovu navrhl v roce 1910 významný český architekt Josef Fanta, mimo jiné autor budovy Hlavního nádraží v Praze nebo Mohyly míru u Slavkova. 
• Domov umělce: Vila byla postavena pro Fantova blízkého přítele, známého secesního sochaře a restaurátora Čeňka Vosmíka, který v ní žil a tvořil až do své smrti v roce 1944. Součástí domu byl i velký sochařský ateliér s prosklenou šikmou střechou, který je dobře viditelný v pravé dolní části snímku.
• Netradiční architektura: Stavba kombinuje secesní prvky s historizujícími motivy. Nejvýraznějším prvkem je vysoká hranolová věž s valbovou střechou, která budově dodává vzhled romantického hrádku či tajuplného sídla. 
• Současný stav a atmosféra: Mezi lidmi a fotografy je vila často přirovnávána k „domu Adamsovy rodiny“. Kvůli svému dlouhodobě neobydlenému a chátrajícímu stavu má silný melancholický genius loci. V roce 2016 byl podán návrh na její prohlášení za kulturní památku.

.

.

.

Dodatek k roku motýla:

.

Foto: Praha; červenec 2026.

.

.

.

Sekce de Kly:

.

.

.

Co o Matějkovi vypátrala AI:

Kdo byl Josef Matějka?

Josef Matějka byl pražský měšťan, kovolijec a strojírenský podnikatel působící ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století.

• Rozmach podnikání: Největší rozkvět jeho slévárny nastal v 80. a 90. letech 19. století. Bylo to období, kdy se Královské Vinohrady (povýšené na město v roce 1879) masivně rozrůstaly a potřebovaly vybudovat kompletní městskou infrastrukturu – od plynového osvětlení po kanalizaci a vodovody. 
• Společenský status: Matějka patřil k tehdejší elitě vinohradských měšťanů a průmyslníků, podobně jako stavitelé a architekti, kteří vtiskli čtvrti její ikonickou novorenesanční tvář. 

Historie a sídlo slévárny

• Původní lokalita: Slévárna a strojírna J. Matějky se nacházela přímo na území tehdejších Královských Vinohrad. Tovární areály z této éry se většinou soustředily v průmyslovějších částech Vinohrad – zejména směrem k dnešnímu Žižkovu nebo v okolí tehdejší Korunní třídy (kde stávaly i další velké podniky jako vinohradský pivovar či Orionka).
• Zaměření výroby: Podnik se specializoval na tzv. stavební a kanalizační litinu. Kromě kanálových poklopů a mříží vyráběl litinové armatury, součásti vodovodních potrubí pro nově vznikající vinohradskou vodárenskou síť a ozdobné litinové prvky domů (např. zábradlí, konzole či mříže).
• Konec éry: Průmyslová výroba přímo v srdci Vinohrad postupně ustupovala s tím, jak se čtvrť stávala prestižní rezidenční adresou. Definitivní konec slévání pod hlavičkou původních majitelů přinesly změny spojené s první světovou válkou a následným připojením Vinohrad k Velké Praze v roce 1922. 

.

.

Foto: Svídnice; červen 2026.

Svídnice: Blíže vizte zde

.

.

.

Pražské domy na starých pohlednicích (speciál pro eN.):

.

.

.

Upozornění: Povšimněte si holuba, na nějž dámy zírají.

.

Co zjistili chatbotové:

.

Kdo penzion vlastnil a provozoval?

• Majitelé nemovitosti: Dům byl od počátku koncipován jako soukromý nájemní dům s komerčním přízemím a mezaninem. Na přelomu 19. a 20. století budovu vlastnila rodina Wiedermannových (či v některých pramenech uváděni spolumajitelé z řad smíchovských měšťanů).
• Provozovatelé ubytování: Samotný hotelový penzionát (často psaný jako Hotel-pensionát „U Karla IV.“) si podnikatelé pronajímali. Mezi registrovanými nájemci a správci hotelových pokojů na přelomu století figurovali pražští hoteliéři a privátní ubytovatelé. Zařízení fungovalo specifickým způsobem: kombinovalo klasické hotelové pokoje pro turisty s dlouhodobými podnájmy pro studenty, penzionované úředníky či svobodné pány.

Do kdy ubytování fungovalo?

• Zlatá éra (1880–1918): Největší rozkvět zažil podnik za Rakouska-Uherska, kdy byla Karlova třída hlavní a reprezentativní spojnicí Smíchova s Košířemi. Turisté zde oceňovali bezprostřední blízkost Kinského zahrady.
• Útlum a zánik (1920–1948): Po přejmenování ulice na Holečkovu v roce 1923 začal název „U Karla IV.“ ztrácet svou logickou vazbu na místopis. Podnik postupně upadal a měnil se spíše na činžovní dům s klasickými soukromými byty. Definitivní tečku za komerčním ubytováním v této budově udělal rok 1948, kdy byl objekt převeden pod státní bytovou správu a pokoje byly trvale přestavěny na standardní bytové jednotky.

Historický vývoj názvů této ulice:

• do roku 1870: Ulice byla původně rozdělena na dvě části. Dolní úsek podél dnešních Kinského sadů nesl název Kinského cesta. Horní část směřující k Plzeňské ulici se nazývala Košířská ulice (či Košířská pěší cesta). 
• 1870–1923: Obě části se spojily pod jednotný název Karlova třída (od roku 1903 zkráceno pouze na Karlova). 
• od roku 1923: Ulice získala svůj současný název Holečkova na počest českého spisovatele a překladatele Josefa Holečka, který v této ulici prožil podstatnou část života a dokonce se přejmenování dožil

.

.

.

Cyklokoutek pro Rowdyho:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

Č.K.V.:  Český klub Velocipedistů - blíže vizte zde

.

.

.

SpQ - Kronika 1907 duben:

.

.

.

.

Plénootázky a plénoúkoly:

.

1) Jedli jste už kopřivovou polévku? Pakliže ano, jak vám šmakovala?

2) Zkuste odpovědět i vy na otázku položenou v poklesslosti na kopřivu dvoudomou.

3) Určete motýla. 

4) Čím podle vás tiskárna rozhněvala 402 mužů tak, že ji zničili? Debatujte.

.

.

.

Bonusy a jiná lákadla:

.

P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zda vyjevena býti má A) Nová originální jihoslovanská národní kapela - kapelník Stevo Kremo či B) Städtisches Versatzamt. Tlusťjochůff dekret trojhlasný udělen jest Janince.

-

.

Pro Fredyho:

.

"Neuvěřitelné, ten muž má kalhoty z kopřivových vláken!"  zvolal závistivě starý myslivec Jech.

.

DD68

.

.

Poťouchlý Tlusťjochůff návrh - Což pod Muzeem udělat odbočku k nádraží Františka Josefa (=později Wilsoňák). Ostatně to tu už bylo:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

.

.

.

Dodatek k roku motýla:

.

Foto: Praha, Čelákovského sady; červenec 2026.

.

.

.

Sekce de Kly:

.

.

Kompilace toho, co  objevili chatbotové:

Antonín Reissenzahn (1850–1903) byl český průmyslník, konstruktér a slévač, původem z Pardubic. Do Prahy přišel v 70. letech 19. století a vybudoval zde jednu z významných sléváren a továren na hospodářské stroje. 

Jeho podnik sídlil v tehdejších Bubnech (Praha VII/VIII podle tehdejšího správního členění) přibližně v místech dnešního Veletržního paláce. Po zániku firmy byl areál zbořen právě kvůli výstavbě paláce.

Reissenzahn získal několik ocenění na průmyslových výstavách. Na Jubilejní zemské výstavě roku 1891 předvedl mimo jiné unikátní parní pluh, který tehdy neměl v českých zemích konkurenci. Dokonce si jeho výrobky prohlédl císař František Josef I. 

Antonín Reissenzahn zemřel poměrně mladý – roku 1903 ve věku 53 let. Firma ještě nějakou dobu pokračovala, ale rostoucí konkurence velkých strojírenských podniků její význam postupně oslabila. Definitivně zanikla kolem roku 1925 při výstavbě Veletržního paláce. 

Zajímavost z historie:

V roce 1891 spadl slavný balon Kysibelka přímo do areálu Reissenzahnovy továrny. Událost byla tehdy velkou senzací a dochovaly se fotografie, na nichž jsou vidět dělníci továrny i samotný balon.

.

Foto: Wrocław; červen 2026.

Wrocław: Blíže vizte zde

.

Foto: Hradec Králové; červen 2026.

.

.

Tento dekl jsem získal díky výluce pražského metra, když byl přerušen provoz na lince C v úsek "Pražského povstání" - "Nádraží Holešovice". Ježto jsem se nechtěl tlačit v náhradní autobusové dopravě, šel jsem do práce z Pražského povstání přes Pankrác, Vyšehrad, až na Karlák. A na Pankráci jsem kápl na teto dekl.  A protože jsem byl komentářem eN poučen, že Pankrác není čtvrť, tak mne nápis "Město Nusle" nepřekvapil. Vždycky mne potěší, když věci do sebe takto zapadnou.

.

.

.

Něco o dress code ometače kanálových de Klů:

.

.

.

.

.

Tlusťjochovy koláže:

.

Foto: Praha, Ulici 28.října; popraskaný skleněný poklop v dlažbě; zrcadlová koláž; červenec 2026; Cyklus Jizvy & Pukliny.

.

.

.

Dodatek k mezinárodnímu filmovému festivalu Karlovy Vary - aneb jak to vypadlo před 75ti lety:

.

.

Vznesl jsem dotaz na AI, zda jsou na těch známkách na efdécéčku zobrazeny výjevy z promítaných filmů: 

Ano, tyto poštovní známky vydané k VI. MFF Karlovy Vary 1951 zobrazují scény ze dvou konkrétních, vysoce oceňovaných sovětských filmů, které v té době silně rezonovaly s tehdejší politickou ideologií: 

• Známky s motivem muže a ženy s vlajkou (hodnoty 0,80 Kčs a 4,00 Kčs s textem „Se sovětským filmem v boji za mír“) zachycují scénu z velkofilmu Pád Berlína (Paděnije Berlina, 1949). Tento dvoudílný agitační snímek režiséra Michaila Čiaureliho získal Hlavní cenu (Křišťálový globus) na předchozím, V. ročníku festivalu v roce 1950. 
• Známka s motivem dělníků na stavbě (hodnota 1,50 Kčs s textem „Se sovětským filmem k výstavbě socialismu“) zobrazuje scénu ze sovětského filmu Velký občan (Velikij graždanin, 1937–1939) režiséra Fridricha Ermlera.

.

.

.

Jak jsem díky ulovené staré pohlednici Prahy objevil obdivuhodnou osobnost:

.

.

Na druhé straně pohlednice: "Národní divadlo v slavnostní výzdobě o padesátiletém jubileu 1918"; Pragaphot s..r.o. Praha VII. Poptal se AI a zde je výsledek:

Autorem této fotografie je přímo průmyslník a automobilový závodník Antonín „Teny“ Kumpera (v té době jako sedmnáctiletý mladík nazývaný rodinnou zdrobnělinou Toník Kumpera)

Kontext vzniku fotografie a vydavatelství

• Autorství: Nápis Foto: „Toník Kumpera“ v pravém dolním rohu pohlednice jasně označuje tehdy sedmnáctiletého Antonína Kumperu. Ten byl již od mládí zapáleným a nadšeným amatérským fotografem, což u technicky a vizuálně orientovaného mladíka ze zámožné rodiny nebylo neobvyklé. 
• Historická událost: Snímek zachycuje Národní divadlo v květnu roku 1918, konkrétně během velkolepých oslav 50. výročí položení základního kamene Národního divadla (které se konalo 16.–17. května 1918). Tyto oslavy se staly masovou národní manifestací za samostatnost a předznamenaly vznik Československa o několik měsíců později.
• Vydavatelství Pragaphot: Firma Pragaphot spol. s r.o. (se sídlem v tehdejší Praze VII) byla tiskárna a nakladatelství pohlednic aktivní právě v závěru první světové války. Masově vydávala fotoreportážní pohlednice z klíčových pražských událostí roku 1918 – včetně těchto květnových oslav u Národního divadla a pozdějšího prosincového příjezdu prezidenta Masaryka do vlasti. Mladý Toník Kumpera jim zřejmě poskytl svůj vydařený amatérský snímek k tisku.

Antonín „Teny“ Kumpera (1901–1990) byl významný český strojní inženýr, průmyslník a automobilový závodník. Jako generální ředitel a spolumajitel slavné Akciové společnosti Walter v pražských Jinonicích proslul výrobou spolehlivých leteckých motorů a úspěšných motocyklů a automobilů značky Walter. 

Klíčové milníky jeho života

• Vedení továrny Walter: Továrnu vybudoval se svými bratry a udělal z ní světově uznávaného výrobce. Motory Walter poháněly řadu slavných československých letadel. 
• Letecký nadšenec: Sám byl aktivním pilotem a podporoval rozvoj československého letectví.
• Závodník: Závodil na motocykletech a automobilech. Doma i v cizině vyhrál mnoho cen. 
• Život v emigraci: Po druhé světové válce mu byl komunistickým režimem zkonfiskován majetek (včetně zámku Koloděje). Proto v roce 1948 emigroval s rodinou do Jižní Ameriky, kde pokračoval v podnikání

.

.

Cyklokoutek pro Rowdyho:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

Poznámka: Možná jsem tuto fotopohlednici vyjevil už na starém blogu.

.

.

.

SpQ - Kronika 1907:

.

.

.

.

Utlumovaná divize rébusů:

.

Poznámka: Je to fakt ptákovina nejvyššího kalibru vytažená z hlubin smetiště  "zbytečností". Takže to ani nedávám do úkolů, ale jak říkávala moje matrikářka "Dobrovolnosti se meze nekladou".

.

.

.

Plénoúkoly a plénoúkoly:

.

1) Co uděláte, spatříte-li ometače kanálových deklů v akci?

2) Víte, kdo byla Josephine Dora (viz cyklokoutek)? Přeložte německý nápis na pohlednici.

3) Simon van den Bergh nebyl ve skutečnosti vynálezcem margarinu, byl je ho největším výrobcem. Víte, kdo skutečně margarín objevil?

.

.

.

Bonusy a jiná lákadla:

.

P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své vyssokodobroduššnosti rozhodnouti ráčí, zda vyjeven A) Pozdrav z XI divadelních šibřinek či B) Gruss vom Schützenfest, Tlusťjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest Rowdymu.

.

.

.

Pro Fredyho:

.

"Okrouhlá-Jírů místo másla používá margarín," žaloval emeritní učitel Bejla.

.

.

.

Bonus:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

.

.

.

Dodatečné otázky:

.

A) Kvůli čemu podle vás vznikla potyčka pod Bier Bude?

B) Víte, co znamená Bier Bude?

C) Reprodukujte dialog dětí v pravém dolním rohu pohlednice (ano o toho zmoženého pijana).

.

Š48

.

.

Technická data:

.

Být z něčeho paf: Tento výraz pochází z němčiny, konkrétně ze spojení „paff sein“. Samotné slovo paf (v němčině psané paff) je citoslovce, které napodobuje zvuk výstřelu, plácnutí nebo rány.

.

.

.

Kocůrova obrazárna:

.

Foto: Praha, Stýblova pasáž; červen 2026.

.

.

.

Cyklus Pražský chodec:

.

Foto: Praha, Štěpánská pasáž; červenec 2026.

.

.

.

Cyklus Pražská okna:

.

Foto: Praha, Vršovice, poblíž Koh-i-noorky; jaro 2026.

.

.

.

Zápisky mjr. Plota:

.

Foto: Praha, Nusle; odrazoffka botičská; červenec 2026.

.

.

.

Žižkov:

.

.

.

.

Sekce de Kly:

.

.

JL Koňskie - Přehled od AI: Zkratka JL v kontextu kanálových poklopů z polských Końskách nejčastěji odkazuje na produkci Warsztat Odlewniczy Jan Ludwikowski. Město Końskie je tradičním centrem slévárenství, kde sídlí více výrobců litinových poklopů (např. KZO S.A., Fansuld)..

.

.

.

Přehled od AI:

Našel jsem překvapivě konkrétní historický záznam o této firmě. Zdá se, že mříž, kterou jsi vyfotil, pochází z podniku založeného ještě v 19. století.

Co byla firma Antonín Růžička v Jaroměři?

Podle dobového popisu z roku 1926 byla strojírna a slévárna Antonína Růžičky v Jaroměři založena jako malá strojnická dílna již roku 1887. Díky rostoucím zakázkám byla roku 1894 rozšířena a ruční pohon nahradil parní stroj. Později si podnik vybudoval vlastní slévárnu u nádraží.

.

.

.

Praha na starých pohlednicích (speciál pro eN.):

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

E.Goldstein Přehled od AI: Značka E. Goldstein představovala na přelomu 19. a 20. století významného pražského výrobce a prodejce cukrovinek, jehož výrobky byly spjaty s tehdejším společenským životem. Společnost provozovala své prodejny a sklady v samotném historickém centru Prahy na adrese Ovocný trh. Tato lokalita byla tehdy vyhlášeným centrem obchodu a vyhledávaným korzem. Firma nabízela bohatý sortiment cukrářských výrobků, od tradičních salonků přes čokolády až po luxusní bonboniéry, které byly často baleny do umělecky zpracovaných plechových krabiček a papírových obalů s dobovými motivy. 

.

.

.

Zpráva z tisku - Pomník maršála Radeckého se vrací na Malostranské nám. (speciál pro D.n.):

.

Článek: vizte zde

.

1) Jak pomník vypadal v době R-U:

.

.

2) Zahalení po vzniku republiky:

.

.

3) Deinstalace:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

Editace 9.7.2026 - Vizte článek Alexe Švambeka o odklonění odklonění od masarykovských tradic.

.

.

.

Cyklokoutek pro Rowdyho:

.

.

(Z Tlusťochovy sbírky starých pohlednic).

Info od Chatbota:

Deutscher Radfahrer-Club „Schwalben“ Prag skutečně existoval a v roce 1898 byl pořadatelem významných cyklistických závodů v Praze. V programu byly dokonce mistrovské závody německých amatérských cyklistů v Čechách na 1 km a 50 km. Klub byl zároveň součástí Bund deutscher Radfahrer Österreichs, tedy Svazu německých cyklistů Rakouska.

A když mu vyskenuji ty podpisy ve větším rozlišení, pokusí se ty lidi dohledat.

Editace 7.7.2026 - tak zkusil AI - výsledek vizte zde

.

.

.

Dodatek k roku motýla aneb jak mne eN navedla hledat motýly na cukrech a co z toho všechno vzešlo:

.

Pararge megera: Blíže vizte zde

Megera: řecky μεγέρα čili starší.

Megera: V řecké mytologii byla Megaira jednou ze tří obávaných Erinyí (Lític). Tyto bytosti trestaly lidské zločiny, křivdy a nelítostně pronásledovaly provinilce - tak pravil Gůgl. A já šel do starých knížek:

Erinye:

.

.

Výňatky zkopírovány z:

.

A pak jsem začal hledat ony učence Prellera a Stolla a štafetu převzala AI:

Ludwig Preller (1809–1861) byl uznávaný německý filolog a archeolog. Proslavil se po celé Evropě svými zásadními, hlubokými kompendii o starověké mytologii: Griechische Mythologie (Řecká mytologie) a Römische Mythologie (Římská mytologie).

Heinrich Wilhelm Stoll (1819–1890) byl německý klasický filolog, učitel a spisovatel. Věnoval se popularizaci antiky a psal velmi úspěšné, čtivé knihy o řeckých bájích a dějinách určené právě pro mládež a školní výuku (např. Die Sagen des klassischen Altertums). 

Leo František Saska (16. června 1832, Libáň u Jičína – 16. března 1870, Klatovy) byl významný český klasický filolog, středoškolský profesor, překladatel a spisovatel. Přestože prožil velmi krátký život a zemřel v necelých 38 letech, zanechal po sobě hlubokou stopu v dějinách českého školství obrozenecké éry.

A protože mám v knihovně i jinou publikaci o Mytologii Řeků a Římanů, přidal jsem další informaci o Erinyích:

.

z této publikace:

.

.

a požádal AI, nechť obě publikace porovná:

To je skvělý úlovek! Kompletní třísvazkové vydání v této původní secesní nakladatelské vazbě od Jana Otty má dnes již nemalou sběratelskou a historickou hodnotu.

Vzhledem k tomu, že vlastníte celý komplet, máte doma ucelené dílo rozdělené přesně tak, jak ho František Ruth na konci 19. století zamýšlel:

• 1. díl: Se věnuje vzniku světa a hlavním olympijským bohům (Zeus, Héra, Poseidón atd.) včetně jejich římských protějšků.
• 2. díl: Mapuje nižší božstva (přírodní duchové, nymfy, múzy) a především starší hrdinské báje(Perseus, Hérakles, Théseus, Iásón a Argonauti).
• 3. díl: Vrcholí velkými příběhovými cykly (Trójská válka, Odysseovo bloudění, Oidipus a Théby) a římskými zakladatelskými mýty o Romulovi a Removi.

Zatímco Saskovu učebnici z roku 1868 (kterou máte také) tehdejší studenti pravděpodobně brali do ruky s mírnými obavami před zkoušením, Ruthovy tři svazky sloužily v měšťanských rodinách jako oblíbené rodinné čtení. Stylově a rozsahem jde o přímého předchůdce slavných Starých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky.

.

Ač nejsem příznivcem Ai, nedalo mi to a vznesl jsem požadavek na informace na K.F.Moritze jehož Bájesloví též vlastním:

.

Odpověď: K.F. Moritz nebyl současníkem Sasky a Rutha, ale jejich slavným předchůdcem z 18. století. Zatímco český překlad z vaší fotografie vyšel v edici Matice Lidu v roce 1910, samotný německý originál je mnohem starší.

Celé jméno a doba: Karl Philipp Moritz (15. září 1756 – 26. června 1793) byl významný německý spisovatel, filozof a estetik období osvícenství a takzvaného Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Zemřel více než půl století předtím, než Saska vůbec začal psát svou učebnici.

Kniha na fotografii je českým překladem jeho nejslavnějšího naučného díla Götterlehre oder mythologische Dichtungen der Alten (Nauka o bohech neboli mytologická básnictví starých), které vyšlo v Berlíně v roce 1791.

A tímto s Líticemi končím. Pro sebe jsem si ještě zda dotaz na Vácslava Veverku, ale to už sem cpát nebudu. 

.

.

.

Divize rébusů:

.

.

Verze varianty 3 pro pro Pražáky, nebo pro ty, kteří studovali na VŠE, pobýbavše na koleji:

.

SUŠENÉ_TRÁVY PODMOŘSKÉ_STŘELY VODNÍ_PTÁK JIRÁSKOVO_DÍLO BIBLICKÁ_HORA + HROB

.

Poznámka 1: Řešením jsou opravdu ptákárny.

Poznámka 2: Teď si dám na nějakou dobu od rébusů klid. Jedině snad, když mne napadne takový, který by šel zaobrázkovat.

.

.

.

Plénoúkoly a plénootázky:

.

1) Jaký je váš názor na obnovení pomníku maršála Radeckého?

2) Vymyslete alternativní název pro dílo v Kocůrově obrazárně nebo řešte rébus.

3) Po čem se pídí voják s rukou v kapse před Goldsteinovým krámem u pultu s ovocem? Debatujte.

4) Která z osobností vychatbotovaná v souvislosti s bájeslovím vás nejvíce zaujala a proč? Znali jste některou již předtím?

.

.

.

Bonusy a jiné podpultoffky:

.

P.T. Ctihodná obec čtenářská nechť ve své spanilomyslnosti rozhodnouti ráčí, zda vyjeven být má A) Zeyerovy slavnosti či B) Purkmistr Dr. SRB a městská rada. Tlusťjochůff dekret trojhlasný udělen jest Růže z Moravy.

.

.

.

Pro Fredyho:

.

"Ha, jakási litice řádí ve výčepu!" zvolal student Nepivoda.

.

.

.

Bonus:

.

(Z Tlusťochovy sbírky starých pohlednic).

.

Opět jsem vyzkoušel AI - dal jsem dotaz, zda by se ten arabský nápis dal přeložit:

Ano, ten arabský nápis se dá přeložit a dává v tomto kontextu dokonalý smysl. Vzhledem k tomu, že pohlednici vydalo tehdejší slavné pražské nakladatelství Unie (jak napovídá drobný nápis "Unie-Vilím" těsně pod arabským písmem), nechali si pořadatelé nápis vytvořit na zakázku jako autentický prvek.

Text je psán arabským písmem a jeho fonetický přepis (přibližná výslovnost) zní:

„Aná baqqál ismuhu Kamíl bin Hasan.“

V doslovném překladu to znamená:

„Já jsem kupec (koloniál), který se jmenuje Kamil, syn Hasana.“

Jenže pak jsem požádal milostivou, aby to prohnala ChatbotemGPT a ejhle:

.

Není napsána zcela správnou klasickou arabštinou, což bylo u evropských dekorací té doby běžné. Má navozovat orientální atmosféru a lze ji volně chápat jako něco ve smyslu:

„Jsem omámen tvým vánkem, unavený a ospalý.“

Je možné, že autor text pouze stylizoval a nejde o přesnou citaci.

.

.

.

Dodatečné otázky a úkoly:

.

A) Víte v jakém stylu byla na slavnostech inscenace Zeyerovy hry "Lásky div"? Znáte tuto hru?

B) Pohlednici vydala tiskárna Unie-Vilím. Vygůglete si majitele Jana Vilíma. Čím vás zaujal?

C) Který překlad považujete za správný?