.
Při čištění kompu od balastu narazil jsem na jakousi svou povídku, která byla vytvořena do nějaké soutěže ještě na Blog.cz; tož se osměluji znovu ji vyjeviti:
.
Kocůrova
achronologická Kniha Pahorkatiny – VOJNA III. a IV.
Říkalo se, že se narodil z té studny v kapli
blahoslaveného Kostěje Neposkvrněného v roce sucha.
Paragraf 3/a – Studna.
Byla tu od nepaměti.
Nezměřitelná.
Roku 765 letopočtu Angh do ní král Úgg nařídil naházet zohavené
mrtvoly svých nepřátel po nezdařeném puči „květů“. Modrá nemoc pak vtrhla na
Pahorkatinu. Vesničané houfně mřeli.
Vojáci vyrabovali státní pokladnici, arsenal, Chelsea a
odtáhli.
Král zešílel a potají se oženil s vědmou; ta ho onedlouho
otrávila lektvarem z hadího kořene a prohlásila se tou, které jde do hor.
Nabrala vody ze studny, plivla do ní prorockou slinu a
odešla, jak to stojí ve svitcích Yarhanových. Odešel i patriarcha Yarhan a šest
jeho synů. Zůstal jen Kostěj Neposkvrněný, aby svitky spálil. Pod jeho oduševnělým
vedením mniši řádu Copaiů studnu
vyčistili a započali se stavbou kaple. Draci,
dar manadrínů z Chei-Wai-Chei, vybudovali ohnivzdornou kryptu, srdce celé kaple
a vdechli ji svoji sílu a odletěli na další mírovou misi.
Když poprvé zazněl zvon „Nejlíbeznější z líbezných“,
lid padl v prach a vyzpovídal se samovolně ze svých hříchů. Stádo dostalo
svého pastýře a modrá nemoc ustoupila.
Avšak i čas bytí a nebytí Kostěje Neposkvrněného se naplnil,
tři nejstarší mniši odnesli ho ke studni, jak jim prastaré řády kázaly, a on
zde u jejího roubení meditoval, dokud duše neopustila jeho tělo. Zub jeho moudrosti
padl do vody a voda ho přijala. Zvonu puklo srdce.
Po smrti otce představeného se Řád Copaiů rozpadl, mniši roztrhali svá roucha a
splynuli se stavem zemědělským.
„Nejlíbeznější
z líbezných“ se zřítil ze zvonice.
Studna osiřela.
Vesničané pokojně orali svá políčka. Děti se rodily a kmeti
mřeli. Čas líně plynul.
Paragraf 3/c –
Disputace
„Nejhorší je neznat svého nepřítele.“
„Pálením svitků …to začíná.“
„Pálením slivovice …to končí.“
„On je konec i začátek!“
„Meč, chybí meč králů. Lze jej nahradit duší hofmistrovou?“
„Jsi vyvolencem, na tom nic nezměníš.“
„Vyvolencem Světla, vyvolencem Temna, vyvolencem Obou Os
Příšeří?“
„Voda, led a pára. Ty
jsi trojediný.“
„Pomni, nedostalo se mi výcviku.“
„Já jsem tvůj výcvik.“
„Vědma odešla do hor …proroctví zůstalo nevyjeveno.“
„Dej zvonu nové srdce.“
„Nejhorší je neznat svého nepřítele.“
„A on přijde!“ vzkřiknul císařský špeh a vhodil do studnice
hydrofán,
„Quod erat demostrandum!“ zakřepčil zrádce.
Hydrofán, vsav vodu do sebe, barevně se zatřpytil se.
Paragraf 4/b – Mimodimenzní
Mudrcové zmizeli. Zůstal jen dragoman Al Bín Čidi a klíčnice
Maria „rajtký“.
Zlo se přišlo napít.
Hydrofán ještě jednou zapableskoval a klouzavým, vířivým
pohybem mizel v hlubinách.
Hladina se roztáhla obdobně, jak to popisuje bard Erben ve
svém kultovním Vodníkovi.
Paragraf 6/a – O
povaze armád – pozice (graf)
B/M Č/Č
| ___________________-P-
__________________|
legenda B/M …
bílá/modrá armáda
Č/Č
… černo/černá armáda
P … pramen
Štítonoši … neuvádí se.
Paragraf 6/b O povaze
armád – představení
Vodorodý stál na pahrbku v čele bílé armády.
Jen klanový náčelník Symetriků AuouA zlatovousý byl ve
žlutém.
„Bílá je přece barva smrti,“
pomylel si Vodorodý.
„Správně, učedníku,“ pravil mentální hlas a armáda zmodrala.
Jen klanový náčelník Symetriků AuouA zlatovousý zůstal ve
žlutém trikotu.
Tradice je tradice. A peleton musí vědět na čem je.
Na protilehlém pahrbku v čele černé armády na ohromné
vodoměrce tyčila se postava již od pohledu pružná a svižná jako gumička do
vlasů.
„Jsem z Lo“
„Odkud?“
„Sakryš! Toho odporného kronikáře, co komolí vlastní jména,
okamžitě nechte zavřít do hladomorny! Jsem Zlo. Ne to Zlo, ale Ta Zlo!
Žádné rozkydané, beztvaré, mátožné, …
ale Ta konkrétní sexy Zlo, co se přišla
napít!“
Marií „rajtký“ projel osten žárlivostí.
„Tekutina ve studni je vyvážená směs živé a mrtvé vody. Její
alchymisté obešli antidopingový zákon a vyšlechtili mořské vodoměrky, které
dokážou odpít živou složku. Tím dojde k porušení prastaré rovnováhy a ti
zemědělci nahoře již neosejí. Chraň pramen (a uváděj zdroje), pane!“ ozřejmil
záměry černé nepřítelkyně dragoman.
„Jsem Vodorodý! V pití jsem nejzkušenější mezi
zkušenými, mohu v mžiku naučiti své muže odpít mrtvou vodu! Toho bohdá
nebude, abychom to k remíze nedotáhli!“
„Ale to umřou, Vaše Vyssokohazardnosti!“
Modrá armáda zbledla.
Paragraf 6/aB – Zteč a protizteč.
Vodoměrky se daly do pohybu.
Kmenový náčelník AuouA zlatovousý máchl pravicí, lučištníci
vystřelili šípy, lovecký chameleon jazyk.
Vodoměrky tvrdošíjně klouzaly ku prameni podporovány palbou
dvou těžkých katapultů.
Lučištníci zvýšili údernost svých střel tím, že hroty šípů omočili
v téměř stoprocentním kapsaicinu, získaného ze Sikarovy chilli zahrádky ve
Středozemí.
AuouA zlatovousý sešikoval své věrné pěšáky a vyrazil na
protizteč. Jeho zlatý vous vlál nade všemi jako památný praporec Gabrielůff. Za
cenu hrozivých obětí, kosen palbou katapultů a otrávených šipek, zastavil houfec
Symetriků útok vodoměrek. AuouA vyrazil
vítězný ryk a jedním máchnutím svého obouručáku odsekl hlavu poslednímu howadu.
Bohové mu však nedopřáli vychutnat si triumf, šíp z černé kuše proťal mu
hrdlo a AuouA umíral jako rudovousý …
Obě strany nasadily své zálohy. Pero se zdráhá popisovati
utrpení holobrádků a vetchých starců nad hrobem nalákaných blyštivým zlatem
elfských verbířů a anglosaských hedhantrů …
Paragraf 6/aC – Zvon
Ta Zlo směle pobídla svoji vodoměrku a sama vyrazila ku
prameni. Vodorodému zbýval poslední šíp. Vítr vál příznivý. Tisové dřevo luku
se poslušně napjalo do oblouku. Tětiva zadrnčela.
„U Svantovíta, pane! Minul jste o dva lokte!“
Vodoměrka dosáhla pramene a sklonila hlavu. Vahadla osudu
začala se převažovat ku černé straně. Ta Zlo se kochala a v návalu
velkodušnosti nechala poslat kronikářovi do vězení tatarský biftek.
„Už z hor zníííí zvóón …“ ozvalo se odněkud naléhavě.
Na primitivním trámoví rozhoupával neznámý amatérský hudebník
„Nejlíbeznějšího z líbezných“. Klíčnice Marie „rajtký“ mu vtiskla
nejvášnivější polibek všech dob a zvon opět dostal srdce. Dva páry mladých paží
udělily „Nejlíbeznějšímu z líbezných“ mohutný impulz, až zvon opustil
trámoví a v ladném oblouku dopadl přesně na pramen. Jeho hrana jako břit
gilotiny dekapitovala vůdčího samce vodoměrek. Smělý hudebník z vrcholu zvonu
po vzoru španělských toreadorů smeknutím čapky pozdravil mrtvého nepřítele.
Ta Zlo po něm vrhla vztekle trofejním řemdihem a trefila
jeho záda.
Než-li však tělo omráčeného muže mohlo sklouznouti na zem,
zvon explodoval pod silou natlakované vody ve svém nitru. A zevlouni před Matku
boží v Paříži poprvé popatřili Quasimoda, zvoníka.
Paragraf 7/x – Vůdcové (čti lídři)
Pramen byl opět nechráněný.
„Co umí moje vodoměrky, umím i já,“ ušklíbla se Ta Zlo,
„Jen se mi to trochu ekluje!“
Vodorodý se řítil jako horská bystřina, jako pára nad hrncem,
s nahým mečem, aby jí v tom zabránil.
Ač jste měřili v jakýchkoliv délkových měrných
jednotkách, ač jste měřili z jakéhokoliv úhlu, bylo jasné, že to nestihne.
Vahadla osudu se podruhé začala převažovat ku černé straně.
Ta Zlo si hltla z pramene a začala se dusit. Cosi se jí
vzpříčilo v jícnu. Vyprskla vodu, ale předmět v jícnu ji dusil dál.
Zbrunátněla. Padla na zem, chroptěla a svíjela se.
Vodorodý doběhl, pozvedl svůj meč nad hlavu … a zaváhal.
Křivky šíje Té Zla byly naprosto fascinující.
„Jasněže! Nedokážeš to!“ zaskřehotala vědma,
„Nejseš totiž královské krve. Ostatně, ona také ne,“ A
praštila Tu Zlo do zad. Cosi bílého vylétlo. Zub moudrosti Kostěje
Neposkvrněného! Stolička opsala parabolu přesně podle vzorce a vysekla otvor do
hydrofánu.
Klíčnice Maria „rajtký“ odepjala ze svého svazku ten
nejrezivější klič a zasunula ho do onoho otvoru.
Paragraf 101/x – Návrat
(nikoli Jediho)
Studna je vyvrhla do dračí krypty.
„Rovnováha je zachována,“ řekla smířlivě Ta Zlo.
„Ale kritika to asi nepřijme,“ pohodil hlavou Vororodý.
Maria „rajtký“ úlevně leštila svazek svých klíčů.
„A od čeho je tenhle?“ ukázal Vodorodý na malý aluminiový
klíček.
„Od královské vinotéky.“
Vodorodý jej sejmul z kroužku, vzal Tu Zlo kolem pasu a
zašeptal:
„Pojď, přišla si se přece nepít, ne?“
„Kolik lidí musí být pobito, abychom poznali pravou lásku.“
povzdechla si filosoficky klíčnice Maria „rajtký“.
Paragraf 111/e-nd END
Dragoman Al Bín Čidi se zotavil ze zranění a založil první
universitu.
Zrzaví mravenci zpustošili toho roku veškerou úrodu
zemědělců.
„Ale já za to fakt nemohu,“ stěžovala si Ta Zlo.
„Všechno se svede na mne.“
.
.
.
Kunratický rybníček:
.
.
Odrazoffka vodní; leden 2023; převod do ČB.
.
Foceno mobilem do čtverce; leden 2023
.
.
.
Co se nedostalo do HZHZ (=Hnutí za humanizaci záchodků):
.
.
Foto: Praha, průchod mezi ulicemi Opatovická - Spálená; foceno mobilem; leden 2023.
.
.
.
Divize rébusů:
.
.
.
.
Rumový šampón pro veškerou P.T. ctihodnou obec čtenářskou:
.
.
Rum: Koktejl (z rumu a ovocné šťávy); podivínský (slang., GB); podivný (slang., GB); nepříjemný /www.slovnik.cz/
.
.
.
Plénootázky a plénoúkoly:
.
A) Odráží povídka i dnes všechna žhavá témata genderová, politická, morální i konspirační? Debatujte.
B) Není toho rumu škoda?
C) Řešte rébus nebo určete rodové i druhové jméno drůbeže z Kunratic.
.
.
.
Bonusy a jiná lákadla:
.
P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své vyssokodobrodušsnoti rozhodnouti ráčí, zda vyjeven býti má A) Voklfest či B) Souboj trpaslíků. Tlusťjochůff dekret trojhlasný pro tento článek udělen jest Quickové.
.
.
.
Pro Fredyho:
.
"Myje si vlasy každou neděli rumovým šampónem," žaloval student Nepivoda na fotografa Tamchyněho.
.
.
.
Bonus:
.
(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).
.
.
.
Dodatečné otázky a úkoly:
.
A) Má rozhodčí (ten pruhovaném triku) potřebnou licenci na rozhodování zápasů MMA (OKTAGON)?
B) Proč má trpaslík s dýmkou tak velké oči?
C) Myslíte si, že by to byl vhodný obrázek do bublinové kratochvíle?
D) Bez úkolů.
.
