TK56

.

.

Technická data:

.

Kopřiva: Z lodyh kopřiv dobývají se též vlákna, z nichž se zhotovují tkaniny kopřivové. Známo jest, že kopřivy, zvláště žahavky, silně pálí či žehají, avšak bolest ta jest téměř nepatrná, srovnáme-li ji s účinky některých druhů kopřiv ve východní Indii rostoucích (Schoedlerova KNIHA PŘÍRODY).    

Co vyhledala AI o indických žahavkách:

V Indii roste několik druhů žahavých kopřiv, které se liší jak vzhledem, tak intenzitou popálení. Mezi nejznámější a nejvýznamnější zástupce patří:

• Girardinia diversifolia (Himalájská nebo nilgirijská kopřiva): V Indii známá jako Bichchhoo (štíír) nebo Allo. Dorůstá až 3 metrů a její žahavé chlupy způsobují velmi silnou, dlouhotrvající bolest. Její vlákna se tradičně využívají v textilním průmyslu.
• Dendrocnide sinuata (Stromová kopřiva): Známá také jako "ďáblova kopřiva" (Devil nettle). Jedná se o stálezelený keř nebo menší strom rostoucí v podhůří Himálaje a v západním Ghátu. Způsobuje velmi akutní pálení a horečnaté stavy. 
• Tragia involucrata: Známá jako indická žahavá kopřiva (Indian stinging nettle) z čeledi pryšcovitých. Je to popínavá bylina s chlupy způsobujícími svědění a pálení, která má své pevné místo v ajurvédské medicíně.

 

Schoedlerova kniha přírody:

.

.

Kopřivová polévka: Recept vizte zde

.

.

Kocůrova obrazárna:

.

.

Foto: Praha, Vinohrady; odchlipující se omítka; červenec 20206.

Poznámka: Obé lze domalovávati.

.

.

.

TlusŤjochovy koláže:

.

Foto: Archiv ÚÚ (=úložištěc útržků); zrcadlová koláž.

.

.

.

Pražské domy:

.

Foto: Praha, Smích off, výhled z ulice Na Hřebenkách; červenec 2026; převod do ČB.

Info od AI: Na fotografii je zachyce VOSMÍKOVA VILA (někdy nazývaná dům s hradní věží), která stojí na rozhraní ulic Tichá a Na Hřebenkách na pražském Smíchově. Tato stavba je výjimečná hned z několika historických a architektonických důvodů:

• Slavný architekt: Monumentální secesní budovu navrhl v roce 1910 významný český architekt Josef Fanta, mimo jiné autor budovy Hlavního nádraží v Praze nebo Mohyly míru u Slavkova. 
• Domov umělce: Vila byla postavena pro Fantova blízkého přítele, známého secesního sochaře a restaurátora Čeňka Vosmíka, který v ní žil a tvořil až do své smrti v roce 1944. Součástí domu byl i velký sochařský ateliér s prosklenou šikmou střechou, který je dobře viditelný v pravé dolní části snímku.
• Netradiční architektura: Stavba kombinuje secesní prvky s historizujícími motivy. Nejvýraznějším prvkem je vysoká hranolová věž s valbovou střechou, která budově dodává vzhled romantického hrádku či tajuplného sídla. 
• Současný stav a atmosféra: Mezi lidmi a fotografy je vila často přirovnávána k „domu Adamsovy rodiny“. Kvůli svému dlouhodobě neobydlenému a chátrajícímu stavu má silný melancholický genius loci. V roce 2016 byl podán návrh na její prohlášení za kulturní památku.

.

.

.

Dodatek k roku motýla:

.

Foto: Praha; červenec 2026.

.

.

.

Sekce de Kly:

.

.

.

Co o Matějkovi vypátrala AI:

Kdo byl Josef Matějka?

Josef Matějka byl pražský měšťan, kovolijec a strojírenský podnikatel působící ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století.

• Rozmach podnikání: Největší rozkvět jeho slévárny nastal v 80. a 90. letech 19. století. Bylo to období, kdy se Královské Vinohrady (povýšené na město v roce 1879) masivně rozrůstaly a potřebovaly vybudovat kompletní městskou infrastrukturu – od plynového osvětlení po kanalizaci a vodovody. 
• Společenský status: Matějka patřil k tehdejší elitě vinohradských měšťanů a průmyslníků, podobně jako stavitelé a architekti, kteří vtiskli čtvrti její ikonickou novorenesanční tvář. 

Historie a sídlo slévárny

• Původní lokalita: Slévárna a strojírna J. Matějky se nacházela přímo na území tehdejších Královských Vinohrad. Tovární areály z této éry se většinou soustředily v průmyslovějších částech Vinohrad – zejména směrem k dnešnímu Žižkovu nebo v okolí tehdejší Korunní třídy (kde stávaly i další velké podniky jako vinohradský pivovar či Orionka).
• Zaměření výroby: Podnik se specializoval na tzv. stavební a kanalizační litinu. Kromě kanálových poklopů a mříží vyráběl litinové armatury, součásti vodovodních potrubí pro nově vznikající vinohradskou vodárenskou síť a ozdobné litinové prvky domů (např. zábradlí, konzole či mříže).
• Konec éry: Průmyslová výroba přímo v srdci Vinohrad postupně ustupovala s tím, jak se čtvrť stávala prestižní rezidenční adresou. Definitivní konec slévání pod hlavičkou původních majitelů přinesly změny spojené s první světovou válkou a následným připojením Vinohrad k Velké Praze v roce 1922. 

.

.

Foto: Svídnice; červen 2026.

Svídnice: Blíže vizte zde

.

.

.

Pražské domy na starých pohlednicích (speciál pro eN.):

.

.

.

Upozornění: Povšimněte si holuba, na nějž dámy zírají.

.

Co zjistili chatbotové:

.

Kdo penzion vlastnil a provozoval?

• Majitelé nemovitosti: Dům byl od počátku koncipován jako soukromý nájemní dům s komerčním přízemím a mezaninem. Na přelomu 19. a 20. století budovu vlastnila rodina Wiedermannových (či v některých pramenech uváděni spolumajitelé z řad smíchovských měšťanů).
• Provozovatelé ubytování: Samotný hotelový penzionát (často psaný jako Hotel-pensionát „U Karla IV.“) si podnikatelé pronajímali. Mezi registrovanými nájemci a správci hotelových pokojů na přelomu století figurovali pražští hoteliéři a privátní ubytovatelé. Zařízení fungovalo specifickým způsobem: kombinovalo klasické hotelové pokoje pro turisty s dlouhodobými podnájmy pro studenty, penzionované úředníky či svobodné pány.

Do kdy ubytování fungovalo?

• Zlatá éra (1880–1918): Největší rozkvět zažil podnik za Rakouska-Uherska, kdy byla Karlova třída hlavní a reprezentativní spojnicí Smíchova s Košířemi. Turisté zde oceňovali bezprostřední blízkost Kinského zahrady.
• Útlum a zánik (1920–1948): Po přejmenování ulice na Holečkovu v roce 1923 začal název „U Karla IV.“ ztrácet svou logickou vazbu na místopis. Podnik postupně upadal a měnil se spíše na činžovní dům s klasickými soukromými byty. Definitivní tečku za komerčním ubytováním v této budově udělal rok 1948, kdy byl objekt převeden pod státní bytovou správu a pokoje byly trvale přestavěny na standardní bytové jednotky.

Historický vývoj názvů této ulice:

• do roku 1870: Ulice byla původně rozdělena na dvě části. Dolní úsek podél dnešních Kinského sadů nesl název Kinského cesta. Horní část směřující k Plzeňské ulici se nazývala Košířská ulice (či Košířská pěší cesta). 
• 1870–1923: Obě části se spojily pod jednotný název Karlova třída (od roku 1903 zkráceno pouze na Karlova). 
• od roku 1923: Ulice získala svůj současný název Holečkova na počest českého spisovatele a překladatele Josefa Holečka, který v této ulici prožil podstatnou část života a dokonce se přejmenování dožil

.

.

.

Cyklokoutek pro Rowdyho:

.

(Z Tlusťjochovy sbírky starých pohlednic).

Č.K.V.:  Český klub Velocipedistů - blíže vizte zde

.

.

.

SpQ - Kronika 1907 duben:

.

.

.

.

Plénootázky a plénoúkoly:

.

1) Jedli jste už kopřivovou polévku? Pakliže ano, jak vám šmakovala?

2) Zkuste odpovědět i vy na otázku položenou v poklesslosti na kopřivu dvoudomou.

3) Určete motýla. 

4) Čím podle vás tiskárna rozhněvala 402 mužů tak, že ji zničili? Debatujte.

.

.

.

Bonusy a jiná lákadla:

.

P.T. ctihodná obec čtenářská nechť ve své dobrotě neskonalé rozhodnouti ráčí, zda vyjevena býti má A) Nová originální jihoslovanská národní kapela - kapelník Stevo Kremo či B) Städtisches Versatzamt. Tlusťjochůff dekret trojhlasný udělen jest Janince.

-

.

Pro Fredyho:

.

"Neuvěřitelné, ten muž má kalhoty z kopřivových vláken!"  zvolal závistivě starý myslivec Jech.

.